Jednou za čas

10. srpna 2017 v 0:24 | Lotta
Jednou za čas mě ještě napadá, jak moc si navzájem překážíme.
Jednou za čas mě napadá, jak moc si navzájem závidíme a nakolik se podporujeme,
Dneska jsem utekla před tvojí depresí, aby se nestala i mojí, Tenhle pocit, ten pocit, bych vám přál.
 

Soužívání

16. června 2017 v 21:26 | Lotta
Je to složitý, víš?
Jsou věci, který vstřebáš mozkem, ale tu zradu, byť racionálně vím, že byla zradou tvého podvědomí, tu z hlavy na dvě doby nevyndám.

Už zase

27. dubna 2017 v 23:58 | Lotta
Už zas, znovu a pomilionté, depresivní epizoda, víme to, známe to, ale stejně nám to ublíží. Obrysy od normálu jsou čím dál zřetelnjěší.
 


Depresário

18. dubna 2017 v 21:07 | Lotta
Nadechneš se, že chceš něco říct... Když je to hezký, nechceš to kazit, když je to špatný, tak to nechceš dělat horší... a neřekneš nic.


Kolikrát

3. dubna 2017 v 22:57 | Lotta
Kolikrát v posledních několika měsících jsem měla neodbytný pocit, že se právě začal konec. Že už to dál nemá cenu. Že jsi podkopnul zase další kousek důvěry, kterou si v lidech (obzvlášť tvého ražení - tzn. stejného jako jsem já), tak pracně hledám.

Přepálený starty

27. března 2017 v 23:33 | Lotta
Písemná rozcvička před nástupem do vleku pracovního procesu - model noční autor. Inu, takže.

Pauzy před nádchem

17. března 2017 v 18:45 | Lotta
Zabíjím čas. Zabíjím ho pro nic za nic, bez motivace, dokonce bez rozkoše ze zabíjení, klasik by snad řekl, že ho krájím. Někdy v běhu mezi jednou a druhou vysokou, zaměstnáním, šolichy a slibnou kariérou jsem zapomněla existovat.

Za krávu

12. března 2017 v 1:10 | Lotta
Kdybych držela masopust, šla bych letos za krávu. Proč? Protože to tak mám.

Věštění z kostí

2. března 2017 v 22:54 | Lotta
Dnes moje matka dosáhla věku padesáti let. Já dosáhla věku, ve kterém byla moje matka, když jsem se narodila. A s hrůzou jsem si uvědomila, že mám život, který jsem od prahu puberty chtěla žít, ba co, o kterém se mi ani nesnilo, ale přesto... Nebo snad právě proto, se cítím níž než dole.


Jak jsem se poprvé zbláznila

26. února 2017 v 23:26
Tady jsme na tenkým ledě i na půdě anonymity.

Kam dál