Výhybkář

4. listopadu 2016 v 16:25 | Lotta
Měla by se smířit že nikdy nebude zcela součástí jeho života. Nikdy nebude patřit jeho minulosti, nikdy nebude patřit jeho budoucnosti. Je přítomnosti. Co chtít víc? Neslyšet na prázdné sliby, pololhaná vyznání, vynucená uznání.


Lotta je v jistých ohledech přecitlivělá až stydno. Vůči jiným věcem je zase podivně rezistentní. Například už třetí noc spí v posteli s prázdnou krabicí džusu. Lottu trochu mrzí, že ji jednou za dva týdny na 5 dní škrtne, i když ze šlechetných důvodů, že ji nedovolí stát se součástí, i když to Lottě nepřijde patřičné. Je jí to líto, protože když ji ještě před pár týdny nabízel společný život, věřila tomu. A teď si ji drží stranou, už se jí ani neptá, jestli nechce též, a když se ona odváží špitnout, že by se přidala (tak, aby měl možnost dělat, že jí přeslechnul) neodpoví.

Samozřejmě, Lotta je spíš přítěž. Nemůžete svou pozornost tříštit, když ji někdo potřebuje celou. Lotta tomu všemu rozumí. Ale to neznamená, že by ji to nemrzelo. Mrzí, ale zároveň jde o věc tak citlivou, že nechce intervenovat. Lotta nežárlí, Lotta by k nim jenom chtěla patřit.

L.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama